Rozhovor: Manažer A-Týmu Petr Vokroj

Petře, jako první otázka mě napadá, jak jsi se k práci vedoucího mužstva u veselské Lokomotivy dostal a co tě k tomu vedlo?

Pokud se vrátím úplně na začátek svého působení u týmu, tak byl rok 2015 a já jsem spíše ze srandy napsal Honzovi Míchalů, jestli neshánějí do týmu kustoda. Honza se toho hned chytil a napsal mi, abych přišel na páteční trénink a představil se mužstvu a trenérům. Musím se přiznat, že se mi tam moc nechtělo a byl jsem nervózní, jak mě hráči a vedení přijme. Znal jsem pořádně maximálně pět šest kluků z celého týmu. Přijetí však bylo úplně v pohodě, přinesl jsem zápisné, protože zpívat se mi v kabině nechtělo J a stal se součástí týmu. Po sezóně skončil trenér Kovaříček a s ním i vedoucí mužstva. Výbor začal shánět nástupce na tyto pozice a já se připravoval na novou sezónu v pozici kustoda. V létě už byl znám nástupce na pozici trenéra a vedení klubu mě oslovilo, jestli bych nechtěl vzít pozici vedoucího, nechal jsem si čas na rozmyšlenou a nakonec jsme si plácli.

V první odpovědi jsi zmínil, že jsi začínal jako kustod, nyní už třetí sezónu působíš v roli vedoucího mužstva. Můžeš nám přiblížit, v čem jsou tyto pozice jiné, a když to srovnáš, která tě bavila víc?

Kustod má víceméně na starosti pouze chod kabiny, aby hráčům nic nechybělo a mohli se soustředit na zápas. Na této pozici se nemusíte zatěžovat administrativou, která je s každým zápasem spojená, staráte se jen o to, aby hráči měli co pít, tu a tam přitáhnete šroubek, vyčistíte plexi na helmě, potáhnete brusle nebo ošetříte drobná zranění. Jak už jsem říkal, vedoucí má na starosti spíše administrativu zápasu a je k ruce trenérovi. Nechce se mi pouštět do žádného velkého srovnávání, obě pozice mají svoje pro a proti a mě bavily nebo baví obě.

Pojďme už nyní k práci vedoucího mužstva, co vlastně tvoje pozice obnáší a co máš všechno na starosti?

Jelikož po přesunu na vedoucího mužstva se nenašel nikdo, kdo by vzal pozici kustoda, tak plním obě funkce. Nebudu tedy rozlišovat, co je součástí jaké funkce, ale budu se vám snažit přiblížit, co pro mě znamená, když je hrací den. Do kabiny chodím vždy tak dvě hodiny před zápasem, připravím zápis o utkání, občerstvení pro rozhodčí, přepočítám a připravím kasu na prodej lístků, pak už se do příjezdu hostujícího družstva věnuji práci v kabině.  Připravím pití, zkontroluju dresy a stav zásob věcí nutných pro chod kabiny. Když přijedou hosté, doladíme společně zápis a předám ho i s registracemi hráčů rozhodčím. Při zápase už je to čistě práce, kterou jsem popisoval v předešlé odpovědi. Po zápase musím vyplatit rozhodčí, pořadatele a celou kasu znovu přepočítat, jestli vše sedí. Od této sezóny nám přibyla povinnost vyplňovat zápis o utkání elektronicky, tak ještě po skončení zápasu přenášíme se zapisovatelem zápis do elektronické podoby a ten odesíláme na svaz. Dále mám na starosti zajištění dopravy na venkovní zápasy a zajišťuji některé úkony vůči svazu ledního hokeje.

Jak prožíváš zápasy ze střídačky? Snažíš se hráčům nebo trenérovi radit?

Zápasy neprožívám nějak přehnaně emotivně jako někteří kolegové z jiných týmů. Nejsem ten typ, co by vyřvával po rozhodčích nebo po soupeřově střídačce. Spíš se soustředím na náš výkon a sleduji, jestli hráči něco nepotřebují. Hráčům ani trenérovi neradím, od stanovení taktiky je tam trenér a na hráčích je, aby taktiku dodržovali, z toho se zodpovídají trenérovi, ne mně. Spíš se někdy snažím kluky povzbudit. Pokud chce někdo znát můj názor, rád mu odpovím, ale nikomu ho nevnucuji. 

Jelikož jsi přišel k týmu v době, kdy ještě zázemí bylo ve starých šatnách, můžeš porovnat obě tato zázemí.  V čem vidíš největší plus nových šaten a je něco, po čem se ti bude stýskat z těch starých?

Nové zázemí už to chtělo, to asi cítíme všichni v týmu. Přeci jen komfort se několikanásobně zvýšil, hráči už nemusí do sprch a na záchod na chodbu, teče stále teplá voda bez ohledu na to, jestli ledaři napouští rolbu atd. Je to prostě nové, čekalo se na to několik let a musím za sebe i hráče říct, že jsme spokojení. Po čem se mi bude ze starých šaten stýskat je asi to, že alespoň pro mě měly staré šatny svojí zvláštní nezaměnitelnou atmosféru a byly spojené s historií klubu. Nyní už se soustředíme na to, aby se podobně úspěšná historie psala i v šatnách nových.

Když nyní pominu hokej a vše kolem něj, máš ještě nějaké jiné koníčky, a když, tak jak jdou skloubit s prací a děním okolo hokejového týmu?

Mým velkým koníčkem je rybaření, chytám ryby už od dětství a poslední roky jsem se začal specializovat na lov velkých kaprů. Skloubit s hokejem to jde celkem snadno. Když končí hokejová sezóna, začíná rybářská a naopak. Nemám s tím tedy problém. 

Poslední věc, která mě zajímá, jak dlouho ještě plánuješ zůstat u týmu jako funkcionář?

Nedávám si žádné dopředu určené roky, které bych chtěl u týmu zůstat. Funkci budu vykonávat do té doby, dokud mě to bude bavit a naplňovat a taky samozřejmě dokud o mě bude zájem. Pokud budu cítit, že už do toho nemám chuť, dělám to jen ze setrvačnosti a nedávám tomu, co je třeba, tak nemá cenu to lámat přes koleno a skončím.